U nás jsou zdmi kytary, basa, bicí zpěv a dlažbou hostující nástroje. Právě v tuto chvíli je to například tuba. Jelikož chceme, aby byla deska pestrá, bude hodně dechů, ale i kláves a jiných propriet, což vyžaduje značné logistické úsilí, neboť naši hosté jsou muzikanti od fochu, a ti, jak známo, se těžko domlouvají, chodí pozdě a vůbec mají mnoho zlozvyků. 
Tubista Vítek z plzeňské konzervatoře je však výjimka. Zrovna se trápí s písničkou Mravokárný blues. Večer přijde zpěvačka Radka na druhý hlasy a sbory, aby alespoň trochu napravila můj pokřivený zpěv. Zítra budou na řadě konga, tympány a jiné perkuse. V sobotu pak šalmaj plus nějakej další středověkej nástroj, jehož název jsem už zapomněl.
S mistry zvuku, Peťou Vohnoutem a Jirkou Tarasem, se ve volných chvílích bavíme rasistickými vtipy, hodně se kouří, pije kafe, nadává se vzájemně do sviní, a vůbec panuje uvolněná atmosféra. Tak snad se to na desce odrazí. Samozřejmě budou i harmoniky a housle. Zkrátka, práce je dost a budeme ve studiu zavřeni ještě minimálně celý příští týden. Z kapely mě podporuje Láďa, abych tu nebyl sám, ale bohužel věčně hraje letecký simulátor, takže se moc neprojevuje. Což je možná lepší.
Abych nezapomněl zmínit všechny zúčastněné, zázemí nám vytváří náš manager Velkej Neči, který skvěle vaří a čechrá nám u něj na bytě peřiny. Tedy, pokud na nás nezanevřete, na přelomu jara a léta už by konečně nahrávka mohla být venku. Čekání si zatím můžete zkrátit koncerty v Praze a Plzni. Závěrem přináším jeden z vtipů, který studiem koluje a kterému jsme se od srdce zasmáli (těm, kteří ho znají, se předem omlouvám):
Po ulici jde pedofilní žid a potká malou holčičku.
Osloví jí: „Holčičko, pojď sem!
Nechceš…nechceš si koupit bonbónek?!“
